T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

29. května 1997

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ

Ex 24,3-8 Žid 9,11-15 Mk 14,12-16.22-26

Jeden významný představitel filozofického materialismu, Ludwig Feuerbach, napsal : "Člověk je to, co jí." A jeden pravoslavný teolog touto větou začíná svůj článek o eucharistii.

Možná to pro nás může nejdřív znít cize, ba pohoršlivě, protože jsme ještě natolik idealisty či natolik žijeme v onom novověkém - poněkud schizofrenním - rozdělení lidských záležitostí na věci tělesné a duševní, že se ztotožňujeme jenom s tím "duševním", "rozumovým" a tělo je pro nás "objekt" - obiectum, něco, co překáží. Avšak tajemství Vtělení jde až tak hluboko: ten, který se stal tělem, stal se i chlebem našeho života. Jaký div, že když o tom poprvé hovořil na veřejnosti, mnozí od něj zhnuseně odešli: "Co je to za tvrdou řeč? Kdo to může poslouchat?" Nicméně: možná neodcházejme předčasně, zkusme uvažovat o tajemství eucharistie, Těla a Krve Páně, z různých úhlů.

xxx

Jednu cestu by mohla tvořit úvaha nad nejrůznějšími obrazy pokrmu v Bibli. Není náhodou, že mnohé velké události, které se dějí mezi Bohem a lidmi, jsou v Písmu spojovány s pokrmem. Dokonce i "prvotní hřích" se děje formou jezení jablka. Jídlo je tajemná věc. Není tak banální, jak se zdá nám, pokud jsme jeho smysl redukovali jen na "uspokojování biologických potřeb". Jídlo je proces, v němž se něco, co je vnější, se stává součástí nás samých; něco do sebe přijímáme a proměňujeme to. Chléb je ta nejzákladnější potravina, potravina všech, potravina chudých, to, co dává život hladovému a dělí tak život od smrti.

Jídlo také zakládá a upevňuje společenství. Společenství stolu je zvlášť významné pro všechny jižní a orientální kraje. Neznají "fast food", spěšné hltání, ať už ve formě Macdonaldových restauracích nebo od Sovětů převzatých bufetů. Není to žádné jídlo v anonymním koletivu; v Knize žalmů čteme: "Za stolem hříšníků nesedám." Sedět s někým za stolem znamenalo mít s ním společenství - a člověk ručil za ty, kdo byli u jeho stolu.

Mnoho Ježíšových podobenství se týká hostiny, často hostiny svatební. Ježíš udělal na svatební hostině v Káni svůj první zázrak a také často učil při stole. Svůj stůl rozšiřuje, ke svému stolu zve i ty, které nikdo ke stolu nezval - i hříšníky a chudé, zmrzačené.. Jeho stůl je otevřen.

A tak není divu, že ten poslední čin, kdy vyhlašuje a uzavírá novou smlouvu, se rovněž děje v čase hostiny, hostiny s těmi nejvěrnějšími. Je tam především jeho Dvanáct. Ježíš, když jim rozlamuje chléb a podává kalich vína, tak rekapituluje celý smysl svého života. Byl vždycky tím, kdo se cele dává, nešetří se, nechá se stravovat. Ukazuje tím zároveň smysl své smrti: ve smrti bude pohlcen, spotřebován - a přesto ta smrt není něčím absurdním: dává život, zakládá společenství,. Především ve své smrti, ve své oběti se Ježíš stává skutečně tím chlebem, který se rozdává, jeho krev je vínem, které se rozlévá.

To je tedy jeden rozměr eucharistie: symbolizuje, zpřítomňuje Krista rozdávajícího se do krajnosti. Celý "pohyb", rytmus jeho života a jeho smrti je obsažen v eucharistii. Eucharistie je jakoby nabita touto energií lásky, která prostupovala jeho životem a vrcholí v jeho smrti a bude dovršena vítězstvím, které nazýváme zmrtvýchvstání. Eucharistie bude vždy ukazovat dozadu, do dějin, na Ježíšovu smrt: kdykoliv jíme z tohoto chleb a pijeme z tohoto kalicha, zvěstujeme smrt Páně. Avšak eucharistie je zároveň "vyhlídkou do budoucnosti", je aperitivem hostiny Božího království - "předchutí", říkal svatý Tomáš Akvinský. Je závdavkem, poukazuje k té nové hostině, k oné vrcholné recepci všeho spaseného stvoření - až bude Bůh všechno ve všem. Nyní jsme jen poutníci na cestě k tomuto cíli - a dostáváme v eucharistii sílu na tuto cestu. Eucharistie je chléb poutníků - "panis viatorum".

Ano, chléb lidí na cestě - není to nějaká odměna premiantů Boží školy! Typická otázka katolíka: "Kolik ještě mohu hřešit, abych ještě směl jít ke svatému přijímání?" je pěkně zvrhlé uvažování! Člověk by se spíš měl ptát, je-li poutníkem, chce-li opravdu jít po té Boží cestě, anebo chce-li "neumazán" věčně dřepět v bezpečném koutě.

xxx

Jistě, člověk potřebuje být s Bohem smířen; pokud s ním žije v vědomém nepřátelství a smířit se nechce, pak by přijetí pozvání ke Kristovu stolu bylo lží. Pak by člověk působil jako ten, který zkratkovitě přijal neočekávané pozvání ke svatební hostině, ale nevážil si ho ani tak málo, že se neobtěžoval si vzít svatební šaty.

Ale pokud kráčíme po cestě následování a toužíme po Bohu, pak i při vědomí svých slabostí s pokorou přijímejme tento pokrm poutníků, vždyť ho potřebujeme abychom mohli jít dál. Eucharistie je také lék - především na všechny naše "vnitřní nemoci" a slabosti, na naše zranění. Je to nápoj, který tiší mnohé žáry a žízně uvnitř nás, přináší pokoj, uklidnění, obmývá a posiluje. A proto ho potřebujeme zvláště tehdy, když si uvědomujeme, jak jsme vzdáleni od cíle, po kterém toužíme. Eucharistie má tedy také rozměr přítomnosti: teď, v tomto okamžiku mé životní cesty, uprostřed těchto otázek a těchto problémů, uprostřed úkolů a těchto úvah, plni těchto radostí a bolestí, právě dnes přicházíme ke Kristu - a on do tohoto konkrétního okamžiku vstupuje, aby ho naplnil ze svých věčných darů. Ten okamžik přijímání jakoby zrušil prchavost času - nechává vstoupit Krista, který jest, který byl a který přijde.

Teilhard de Chardin napsal hlubokou meditaci o tom, jak všechna přijímání tvoří vlastně jedno jediné přijímání - communio, což zároveň znamená společenství, spojení. Přijímáme Krista a on zároveň přijímá nás. My jsme přijímáni, my jsme jím asimilováni a proměňováni.

xxx

Eucharistií zároveň stále plněji vrůstáme do Kristova těla, kterým je společenství církve. Kdykoliv a kdekoliv se slaví eucharistie, tam se děje církev. Jestliže slavíme eucharistii, pak tím dáváme najevo, že my zde - přes všechnu naši problematičnost přesto, že jsme lidé na cestě, přes všechno, že se třeba navzájem tak dobře neznáme - tvoříme teď tělo Kristovo, jsme církví, jsme součástí toho tajemného organismu, který prochází dějinami.

Přijímáme tělo Kristovo a přijímáme jeho krev. Jeho krev koluje v našem těle: my jsme nyní v Kristu pokrevní příbuzní. Jsme s ním spojeni a jsme tak spojeni navzájem: jsme bratry a sestrami. Spojuje nás jedna krev a jedno tělo. Eucharistie je základ toho, že k sobě patříme přes všechnu naši různost. Je tu už základ, z kterého může růst naše přátelství, naše spolupráce, síla překonávat všechno odcizení a konflikty. Když přijímáme eucharistii, nepřijímáme pouze Krista samotného, "izolovaného", přijímáme zároveň i ty druhé.

Kristus je vinný kmen a my jsme ratolesti. Ratolesti, které berou svůj život, svoji mízu, svoji sílu z toho jediného kmene a jediného kořene. Eucharistií jsme stále intimněji přivtělováni ke Kristu. Vtělení je pohybem Logu, který pokračuje - až bude Bůh všechno ve všem. A skrze eucharistii můžeme cítit takříkajíc ten "puls" onoho Božího impulsu, kterým vstupuje do světa, do hmoty, do dějin, do přírody…

Eucharistie si bere za hmotný základ chléb a víno, plod země a plod lidské práce - plod přírody a plod kultury - obě tyto skutečnosti posvěcuje. Eucharistie je částečkou hmotného vesmíru - má svůj kosmický rozměr, jak zdůrazňoval otec Teihard. Ale zároveň je chléb a víno produkt lidské péče, činnosti, práce, kultury - to všechno je také vtaženo do toho eucharistického dění.

V naší české tradici, v svatováclavských legendách, čteme, že kníže šlapal vinný lis a připravoval chléb, aby měl co největší účast na eucharistii. I tato příprava hostií a vína byla vždy jakýmsi posvátným dějem: dála se v klášteřích, měla svůj řád, zpívaly se při ní žalmy. Ale eucharistie má i své "doznívaní" - v prvním křesťanském společenství po slavení eucharistie vždy následovala agapé - "hody lásky". Věřící přinášeli své pokrmy, sdíleli je mezi sebou, radovali se spolu - toto společenství bylo jakýmsi přirozeným rozšířením eucharistie. Je vlastně smutné, když se dnes mnohdy lidé po mši hned rozejdou, tak anonymně, jako se rozejdou po představení v kině a ani nevnímají, že tam s nimi byli druzí lidé.

xxx

Dnes tedy s celou církví děkujeme Pánu za tento jeho dar, za to, že s námi uzavřel novou smlouvu ve své krvi, za to, že nám v eucharistii zjevil smysl svého života a své smrti a že plody svého života a své oběti vnáší do našeho života stále znovu. Protože my tu smlouvu s ním stále znovu porušujeme, potřebujeme ji stále obnovovat. A kdykoliv slavíme eucharistii, obnovujeme tuto věčnou smlouvu. Obnovujeme ten základní vztah, z kterého žijeme, z kterého vyrůstá naše křesťanská existence. Děkujme za to, že když ho přijímáme, přijímá on nás a že zároveň přijímáme své bratry a sestry a oni přijímají nás. Prosme, abychom každou mší udělali nový krok k porozumění tomuto tak hlubokému a mnohovrstevnému tajemství. Amen.

Proslovy a kázání

19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.