T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

17. listopadu 2009

KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ

Děkujeme dnes Bohu za dar svobody a za ty, kteří pro ni pracovali, bojovali a trpěli.

Svoboda je velký dar – avšak je to také závazek, úkol.

Je to především hřivna, která nám byla svěřena a z níž budeme vydávat počet.

Tak, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu.

Ten, který nám svěřil tuto hřivnu, se nás bude ptát, zda jsem ji zúročili, zhodnotili, rozmnožili – anebo zda jsme ji zakopali, nechali ležet ladem, nebo zda jsme ji dokonce nezkazili, nezneužili, neznehodnotili nebo zda jsme si jí nevážili a nevzdali jsme se jí, nebo zda jsme si jí nenechali vzít.

Když ten nehodný služebník v dnešním evangeliu chtěl vysvětlit a obhájit to, že svou hřivnu zakopal, začíná obviňováním Boha - jsi přísný, proto jsem se bál a hřivnu zakopal. Prozrazuje, že jednal ze strachu. Prozrazuje, že měl falešný, strachem zkreslený obraz Boha a tento falešný obraz ho ochromoval, vedl k lenosti, neplodnosti a nezodpovědnosti. Evangelium nám předkládá jiný obraz Boha: je náročný, avšak miluje nebojácné, tvořivé, zodpovědné lidi.

Bohoslužba díkuvzdání za svobodu je samozřejmě také vděčnou připomínkou těch, kteří za svobodu nebojácně bojovali a přinášeli oběti. Jim jsme vděční a za ně jsme vděční Bohu.

Jestliže se nám něco důležitého podařilo uvidět, pak to není proto, že bychom my byli velcí, ale proto, že stojíme na ramenech obrů – řekl kdosi v souvislosti s vědeckými objevy. Myslím, že to však platí daleko obecněji.

Mnohokrát jsem si sám uvědomoval, že pokud se mi snad něco podařilo zahlédnout a vyslovit či popsat, nemohu to připisovat sobě jako zásluhu, ale že sklízím setbu mých učitelů a to nejen plody jejich myšlení, jejich textů, nýbrž především plody jejich životního svědectví, jejich statečnosti, utrpení, odhodlání a zápasů – ať to byl Josef Zvěřina, Antonín Mandl, Otto Mádr, Růžena Vacková a mnozí další, z nichž někteří nosili pouta obou totalitních režimů nebo Jan Patočka, oběť normalizačního režimu 70. let.

Ano, události, na které vzpomínáme v těchto dnech, jsme mohli prožít a přijmout, protože jsme stáli na ramenech obrů, obrovské statečnosti a obrovského utrpení lidí, z nichž někteří dosud žijí, jiní zemřeli, ať jsme je osobně znali, nebo zda jejich osudy zůstaly (a možná na věky zůstanou) skryty či zapomenuty.

Říkám vědomě: díky jim jsme listopadové události mohli prožít a přijmout.

Nechci teď vstupovat do polemiky s těmi, kdo pád komunismu přičítají pouze ekonomickým slabostem komunismu a mezinárodně politickým vlivům - a domácímu disentu upírají zásluhu na těch událostech. Nechci teď přemýšlet o motivech, proč to dělají. Ale je třeba si uvědomit, k čemu tento pohled vede.

Jistě i oni mají svůj kus pravdy - dějinné převraty mají vždy více příčin. Stejně jako lásku či smrt můžeme také (a nikoliv neprávem) popsat a vysvětlit jako biochemický děj, vnějšně, bez přihlédnutí k jejich lidskému smyslu. (To, že jsme se narodili, můžeme pochopit jako výsledek setkání spermatu a vajíčka – a je to nepochybně pravda. Ale mnoho také záleží na tom, že se dva lidé měli rádi a těšili se na své dítě – a mnohé o životě toho dítěte záleží také na tomto kontextu, zda tu byl či nebyl.)

Každá lidská situace – v soukromých životech i dějinách – má nejen tu vnější stránku a vnější příčiny, nýbrž je důležité také a především to, jak ji lidé rozumějí, jak ji prožívají a přijímají.

Ti, kdo dar svobody přijali a pochopili jen jako důsledek ekonomických a mezinárodně politických konstelací, nezřídka jej pochopili jako příležitost uplatnit své sobecké zájmy, uspokojit zejména své materiální potřeby. Chápat svobodu jako možnost dělat si, co chci, to je jistě možné, avšak primitivní, animální chápání svobody - které pak často obrací společnost v džungli.

Lidské, morální chápání svobody vede k přijetí svobody jako závazku dělat to, co je správné, spojení svobody s odpovědností.

Myslím, že k tomuto prožívání a přijetí daru svobody byli disponováni hlavně ti, kteří si uvědomovali, že svobodu přijímají nejen jako výsledek vnějších dějů, nýbrž jako dědictví, plod, dar a závazek od těch, kteří pro svobodu byli ochotni pracovat, trpět a přinášet oběti, mnohdy i oběť nejvyšší. Mnozí z nich se politické svobody nedožili – avšak ukázali nám hodnotu a smysl svobody tím, že se chovali jako svobodní lidé i v čase nesvobody.

Že byli svobodní od strachu, svobodní od všech korumpujících nabídek, kterými hýřili všechny totalitní režimy jako odměnou za to, když lidé budou s nimi aktivně spolupracovat anebo když budou alespoň zticha, když umlčí v sobě hlas svědomí, budou držet pusu a krok, když se nepokusí ničím vybočit z šedé řady a zajistí režimu onen velebený „klid na práci“, hřbitovní klid na špinavou práci výroby člověka coby fungujícího zaměnitelného kolečka bezduchého stroje totalitní společnosti.

Připomínáme si dnes hrdiny a mučedníky svobody, tiskneme v těchto jubilejních dnech s věčností - fyzicky, či alespoň v myšlenkách, ve vzpomínce a v modlitbě ruce těch, kteří i když nosili pouta, zůstali svobodní a ukázali cenu svobody. Avšak oni nás zároveň k něčemu zavázali.

A proto skutečným, pravdivým a plodným uctěním těchto lidí je naše odhodlání prožívat a naplňovat svobodu jako výzvu činit za všech okolností nikoliv to, co nám samým přináší bezprostřední prospěch, nýbrž to, co nám svědomí, inspirované jejich příkladem, ukazuje jako správné. Jen tak se naplní jejich sen o naší vlasti jako svobodné zemi.

Do jasu těchto dní padají také mnohé stíny. Ne všichni je prožívají ve slavnostním duchu. Mnozí se dívají na dokumentární záběry z dní, kdy zvonili klíči a kdy se pak radovali z pádu režimu, s jakýmsi zahanbením a trpkostí – zdá se jim, že se nechali unést nadějemi, které se ukázaly být iluzemi. Uvědomují si, že naše současnost (politická, ekonomická, ale i kulturní a morální scéna české společnosti) se frapantně liší od toho, co si představovali v oněch dnech.

Je jistě třeba rozlišovat: jisté sny nebyly reálné, realita je většinou šedivější, drsnější a složitější než svět našich přání. Je projevem dospělosti umět přijmout složitou realitu a nelpět na dětinských představách. Mnohé iluze ( dětské představy o vlastních rodičích, sny zamilovaných o svých partnerech, sny konvertitů o církvi) procházejí zkouškou zklamání – a teprve pak se rodí skutečně zralé postoje a city.

Na druhé straně nese dnešek rysy, s nimiž se nesmíme smířit. Nesmíme se smířit s projevy barbarství, sprostoty, korupce (nesmíme vnímat populismus politiků jako normální, nesmíme věřit těm, kdo by nás chtěli vrátit z cesty do Evropy, nesmíme konzumovat pokleslou zábavní kulturu bez kritického výběru..); musíme hledat a také sami vytvářet kvalitu.

Vzpomeňme na známou modlitbu: Bože, nauč mne snášet trpělivě to, co nemohu změnit, dej mi odvahu a sílu změnit to, co změnit mohu a dej mi moudrost, umět jedno rozlišit od druhého.

Běda člověku, který se spokojuje s tím, co by měl v sobě i okolo sebe změnit.

Chudák ten, kdo neumí snést realitu, která skutečně přesahuje jeho možnosti.

Ano, moudrost k rozlišení jednoho od druhého je asi to, co dnes nejvíc potřebujeme.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.