T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

13. února 2022

BLAHOSLAVENSTVÍ – 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí (ze svého středu), potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům. Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.

Když slyšíme tento text, vybavíme si patrně hned jeho známější obdobu v Matoušově evangeliu, kde Osmero Blahoslavenství je jakýmsi portálem sbírky Ježíšových výroků, známých jako „kázání na hoře“.

Hora je tam zřejmou narážkou na horu Sinaji a kázání na hoře v několika případech reinterpretuje přikázání, daná Mojžíšovi právě na hoře Sinaj. V Lukášově verzi, která je zřejmě starší a původnější, Ježíš káže na poli, po sestupu z hory. Blahoslavenství jsou zde stručnější a jsou doplněna oněmi „běda“; je to obvyklý biblický paralelismus mezi souborem požehnání a kleteb.

Ještě dvě jazykové poznámky: Když Ježíš používá pasivní tvar (budete potěšeni, budete nasyceni), znamená to: Bůh vás potěší, Bůh vás nasytí – jde o tzv. pasivum divinum, ten pasivní tvar slovesa je opisem Božího jména, které z důvodů úcty Židé nesmí vyslovovat.

Výraz „makarios“, který je v tomto textu nejčastěji překládán jako blahoslavený, znamená: blažený, šťastný – Bohem požehnaný. Opakem je člověk od Boha zavržený. Teprve když toto víme, pochopíme lépe provokativní charakter paradoxů, které tato Ježíšova programatická řeč přináší.

Pro obvyklé chápání (nejen v starozákonním světě) byl za požehnaného od Boha pokládán ten, komu se dobře vedlo. Bůh je spravedlivý, dobré odměňuje, zlé trestá – to je naivní lidové náboženské schéma, s kterým se setkáme někdy i dnes mezi určitými křesťany (zvláště perverzní ukázkou je americká sekta „Evangelium prosperity“, pronikající i k nám a slibující: když se bude člověk hodně modlit, bude brzy velmi bohatý). Toto naivní schéma stojí také za postojem některých ateistů, kteří odmítají Boha, protože Bůh není „fungující“ podle těchto představ. (Představy fundamentalistů a ateistů se často navzájem velice podobají, jenom jedni je zastávají, a druzí odmítají.)

Představa světa, kde jsou dobří hned odměněni a zlí potrestáni, je narativ pohádek, nikoliv Bible a zralé křesťanské víry. Už Starý zákon ukazuje, že takhle jednoduché to není – nejhlasitějším protestem proti tomuto naivnímu náboženství je kniha Jób. Křesťanská teologie – zvláště po tragédiích 20. století – už nezastává jednoduchou teodiceu (učení o vztahu Boha k dobru a zlu) středověku: dnešní teologie bere vážněji tragický rys v lidských životech a lidských dějinách.

Ještě před jedním povrchním čtením evangelia je třeba varovat: Křesťanství vlivem osvícenství často zužovalo víru na morálku; pod tímto vlivem pak čteme Ježíšovy výroky pouze jako morální výzvy. To aplikujeme také na blahoslavenství: říkají nám, jací máme být, předkládají nám morální vzory.

Ale o to v blahoslavenstvích nejde. Ježíš se obrací na své učedníky a neříká jim: „takoví máte být“, nýbrž spíše: „nelekejte se toho, když takoví jste, když jste se ocitli v takové situaci.“

Ježíšovi učedníci měli jistě různé motivace, představy a očekávání, když se vydali následovat tohoto Mistra. Některým imponoval jako charismatický kazatel, jiní v něm viděli zaslíbeného mesiáše, budoucího krále, který vyžene římské okupanty a obnoví velkou Davidovu říši. Z evangelia víme, že si apoštolové Jakub a Jan už zamlouvali přední místa vedle jeho trůnu.

Ježíš však hovoří k apoštolům v situaci, kdy se vydali na cestu následování a nyní se musejí ptát, zda nenasedli do nějakého špatného vlaku: opravdu nesměřují k elitě společnosti, jsou chudí, pohrdaní, pronásledovaní; jsou z toho všeho smutní, je jim z toho všeho spíš do pláče než do skoku.

Svět kolem nich (ostatně i kolem nás) zná úplně jiná blahoslavenství a požehnání: šťastní vy pracháči, sytí, zajištění, lidé s konexemi nahoře, s dobrými vztahy s mocnými, s protekcí, kteří se můžete smát a vysmívat všem okolo, vám nic nehrozí, nemusíte se o nic a o nikoho starat, ničeho se obávat. Máte nebe na zemi.

Ježíš tuto životní filozofii nesdílí. Neslibuje svým učedníkům prosperitu, světskou kariéru, moc, slávu a popularitu, život plný pohodlí a zábavy. Komu jde v životě především o tyto věci, klepe na Ježíšovy dveře omylem, s falešným očekáváním, které dřív nebo později bude zklamáno; tyto věci Ježíš nenabízí a neprodává.

Lukášovo evangelium mluví k mladým křesťanským komunitám, které jsou pronásledovány a zřejmě je další pronásledování čeká. (I my si uvědomme, že v naší době je pro svou víru pronásledováno a zabíjeno ve světě víc křesťanů než v prvních staletích za krvavých pronásledování v Římské říši; varujme se také nechutné hry na mučedníky, když nám liberální okolí právě netleská – to nejsme mučedníci.) Lukáš jim připomíná Ježíšova slova k učedníkům, které trápily pochopitelné pochybnosti, zda cesta, na níž se setkávají s tolika obtížemi, je správná. Je to správná cesta, říká jim Ježíš. Kritériem správnosti a pravdivosti života není bohatství a úspěšnost podle vkusu a měřítek tohoto světa.

Ovšem není tomu ani naopak: že je někdo chudý, to samo mu ještě neposkytuje záruku, že jde po dobré cestě. Proto Matoušovo evangelium Lukášovy výroky upřesňuje, aby nebyly pochopeny příliš zjednodušeně, doslovně a tudíž špatně. Matouš nemluví o blahoslavenství chudých (prázdná peněženka není sama o sobě žádná ctnost), nýbrž o chudých v duchu. Asi nejlepší překlad je „blahoslavení, kteří mají ducha chudoby“.

Jak jsme si nedávno řekli, nešťastný překlad „chudí duchem“ vedl k trapnému nedorozumění: k názoru, že Ježíš velebí hlupáčky. Tak tomu opravdu není.

Toto blahoslavenství se v žádném případě nedotýká lidského IQ. Mezi křesťany (i mezi těmi „úředně“ blahoslavenými a svatořečenými) nalezneme jak velké myslitele, kteří patří k největším géniům lidských dějin, jako byl sv. Augustin nebo sv. Tomáš Akvinský a mnoho jiných, tak negramotné žebráky nebo děti, zabité pro Krista. Ježíš velebí ty, kteří mají ducha chudých: kteří jsou otevření pro překvapující Boží dary – naopak od sebejistých, kteří se domnívají, že už mají monopol na pravdu, Boha a náboženství. Podobný význam mají i další blahoslavenství, jimiž Matoušovo evangelium doplňuje Lukáše, např. blahoslavení čistého srdce, milosrdní a šiřitelé pokoje. Tady nejde o osm různých druhů lidí, nýbrž o různé aspekty jednoho životního postoje: o lidi osvobozené od falešných materiálních i duchovních (i náboženských) jistot, od sobectví a sebestřednosti.

Ti lidé vnitřně svobodní vnášejí Boží království do světa. Mnozí v Ježíšově době očekávali brzký konec světa a příchod Božího království. Avšak Ježíš říká: Boží království je už mezi vámi. Boží království, podobně jako „nebe“, je metafora pro síť autentických vztahů lidí k Bohu a mezi sebou navzájem.

Tato „civilizace lásky“ (smím-li si vypůjčit oblíbený termín Jana Pavla II. a několika dalších papežů posledních desetiletí) není totožná ani s říší posmrtného života, ani s určitým společenským zřízením, ani s institucionální církví. Ano, se všemi se určitým způsobem setkává a proniká.

Věříme, že vztah k Bohu přetrvává a relativizuje i naši smrt, přesto ho nelokalizujme do nějakého zásvětí, posmrtné říše či platónské říše idejí za světem jevů. Věříme, že máme povinnost láskou a solidaritou přispívat k růstu spravedlnosti a svobody ve světě, přesto se varujme utopií a ideologií, které slibují ideální společnost. Věříme, že církev je povolána být svátostným znamením, symbolem a i jistým předvojem oné všeobecné jednoty lidstva, završené sjednocením s Bohem v Kristu, avšak neočekávejme od žádné podoby církve na zemi tuto dokonalost, ani od teologie a učení církve nečekejme úplné vyčerpání Božího tajemství.

Inspirující vize Božího království vidím kromě Ježíšových podobenství v knize svatého Augustina O obci Boží a v rozjímání O dvou praporech v exerciciích svatého Ignáce z Loyoly. Všechny tyto texty ovšem vyžadují hermeneutický přístup, intepretaci, která staví most mezi světem, v němž tyto texty vznikaly, a světem naší zkušenosti. Augustin neztotožňuje Boží obec ani s určitou společností (křesťanskou říší) ani s církví: je to životní orientace, láska, která člověka ze sebelásky vyvádí k Bohu jako prameni veškeré lásky. Rovněž bývalý důstojník Ignác vidí Boží věc jako oddíly, které zápasí Ježíšovými zbraněmi (tedy láskou a pokorou) uprostřed bitev tohoto světa, v němž se dobro a zlo stále dynamicky prolínají.

Ano, i my ve světě, ohroženém pandémií chorob, infekcemi populismu, nacionalismu a rozpínavostí velmocí, žízníme po spravedlnosti, s níž se ve světě nesetkáváme.

Vyřešíme tento rozpor mezi realitou a touhou prostým přesunutím naší touhy po naplnění z našeho světa do posmrtného života, do říše nebe a pekla, kde budou odměny pro hodné a tresty pro zlé, chudí se dosyta najedí a bohatí budou hladovět?

To by potom platila marxistická kritika náboženství jako výzvy k pasivitě a jako opia slibů posmrtných odměn a trestů. Metafora nebe (což je opět jeden biblický opis nevyslovitelného slova Bůh) však není prostě totéž, co „posmrtný život“.

Ježíšovi současníci vnímali metafory „nebe“ a „Boží království“ nikoliv jako něco, co se týká osobního posmrtného života, nýbrž jako nový svět a nové nebe, které nastanou po brzy očekávané kosmické katastrofě. Až mnohem později, po zklamání z očekávání konce světa, se tato křesťanská naděje „privatizovala“ a přesunula do života po jednotlivcově smrti a osobním Božím soudu. Představy o posmrtném osudu člověka, nebi, očistci a pekle byly záhy zapleveleny a diskreditovány množstvím lidových představ, projekcí našich přání a strachů. Tyto naivní představy vybledly nejen díky kritikům náboženství, jako byli Nietzsche, Marx či Freud, ale hlavně zkušeností války a komunistických a nacistických mučíren, které předstihly lidové představy o pekle.

Dnes vnímáme zaslíbený posmrtný život jako tajemství, jako předmět naší víry a naděje, který nebudeme raději diskreditovat našimi příliš lidskými obrazy, projekcemi našich přání a strachů. K zralé víře patří trpělivost, schopnost žít s tajemstvím, odmítat pokušení příliš jednoduchých náboženských i politických ideologií a utopií.

Marxismus sice odmítal tradiční lidové náboženské sliby, avšak sám se stal pouze „náhradním náboženstvím“. Komunismus nabídl své vlastní sliby: revolucí zajistí nebe na zemi, beztřídní šťastnou společnost. Výsledky si ještě pamatujeme. Ideologie, slibující nebe na zemi, často mění zemi v peklo. Křesťan musí být realistou: žádný stav společnosti v dějinách neobrátí ekonomickými nebo politickými prostředky zem v nebe.

Podobný druh utopie, nitrosvětské eschatologie, je kapitalistický projekt společnosti hojnosti. Vsaďme vše na ekonomické mechanismy, „neviditelnou ruku trhu“. Avšak pokud tento „marxismus naruby“ zapomene na to, že i trh může fungovat jen v určitém morálním a právním prostředí, o které je třeba stále pečovat, nahradí „neviditelnou ruku trhu“ záhy neviditelná ruka korupce. I toto si pamatujeme nebo máme dosud před očima.

Buďme střízliví a kritičtí – ale i do vlastních řad: ani církev není „nebe na zemi“. Pokud nadšení konvertité snad očekávají, že společenství křesťanů bude společenství andělů, kde se nesetkají s hlupáky nebo lidmi všelijak charakterově či psychicky pokřivenými, dřív nebo později budou trpce zklamáni. Také církev musí být, jak učil sv. Augustin, „semper reformanda“, stále se obnovující, bude vyžadovat neustálou reformu. Naštěstí dnes máme papeže, který si toto hluboce uvědomuje.

Opakuji: Světské společnosti ani církevní instituce nejsou totéž, co království Boží. Boží království začíná jako síť autentických vztahů lidí k Bohu a mezi sebou navzájem, kterou je třeba neustále budovat a vplétat do struktur společnosti a církve s vědomím, že je to trvalý úkol. Nechť nás posiluje naděje a víra, že tento proces však neukončí ani smrt, protože láska (a v ní je přítomen Bůh a jeho vláda) je silnější než smrt.

Proslovy a kázání

7. října 2024 Proslovy
SLAVNOSTNÍ UVEDENÍ KNIHY DOPISY PAPEŽI V 6 JAZYCÍCH (ŘÍM)
.
25. února 2024 Proslovy
ZÁSADA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU
.
9. prosince 2023 Proslovy
REQUIEM ZA KARLA SCHWARZENBERGA (Katedrála)
.
28. září 2023 Proslovy
PROJEV V SENÁTU PČR - STŘÍBRNÁ MEDAILE PŘEDSEDY SENÁTU
.
12. března 2022 Proslovy
COMENIUSPRIJS - PŘEVZETÍ KOMENSKÉHO CENY (NAARDEN)
.
23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
18. února 2024 Kázání
ŘEKNI ĎÁBLOVI NE!
.
11. února 2024 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA
.
4. února 2024 Kázání
KATOLICITA A EKUMENISMUS
.
28. ledna 2024 Kázání
RŮŽE PRO VRAHA – RŮŽE BEZ TRNÍ?
.
17. prosince 2023 Kázání
JAK SE DOSTAL GOLIÁŠ DO KOLEDY? - 3. NEDĚLE ADVENTNÍ
.
14. prosince 2023 Kázání
REQUIEM ZA KARLA SCHWARZENBERGA (Farnost)
.
10. prosince 2023 Kázání
DĚLÁM, CO MŮŽU. TOMÁŠ - 2. NEDĚLE ADVENTNÍ
.
3. prosince 2023 Kázání
JSME VRÁTNÍ SVĚTA - 1. NEDĚLE ADVENTNÍ
.
26. listopadu 2023 Kázání
SLAVNOST KRISTA KRÁLE
.
5. listopadu 2023 Kázání
POZOR (NEJEN) NA VELKÉ STŘAPCE
.
2. listopadu 2023 Kázání
VNÁŠEJME NEBE DO PEKEL NAŠEHO SVĚTA
.
29. října 2023 Kázání
VĚŘÍM – TO ZNAMENÁ: ODDÁVÁM SE
.
22. října 2023 Kázání
JEŽÍŠ A FARIZEOVÉ
.
8. října 2023 Kázání
NEVYSLYŠENÁ MODLITBA
.
16. dubna 2022 Kázání
VELKÁ NOC 2022
.
15. dubna 2022 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2022
.
14. dubna 2022 Kázání
ÚDOLÍM STÍNŮ K ODVAZE DŮVĚŘOVAT (Poslední večeře Páně 2022)
.
13. února 2022 Kázání
BLAHOSLAVENSTVÍ – 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
6. února 2022 Kázání
TRADIČNÍ ZPOVĚĎ NEBO DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ? – 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
30. ledna 2022 Kázání
CESTA K DOSPĚLOSTI VÍRY – 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
25. října 2020 Kázání
NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. října 2020 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ - 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
12. července 2020 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2020
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2018: SVÁTEK CYRILA A METODĚJE
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2016: SVATÝ TOMÁŠ
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

To, co je velkým úkolem křesťanské teologie dnes, je stále hlouběji promýšlet důsledky pojetí Boha jako Trojice – Boha, který je spojením jednoty a různosti, spojením oné s ničím nesrovnatelné jedinečnosti Boha s vnitřní pluralitou společenství „osob“. Bůh, který je sám v sobě společenstvím, je totiž svatým pramenem plurality stvořeného světa, říká ano naší různosti, pestrosti a mnohovrstevnatosti.