T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

18. listopadu 2018

O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH

Milí přátelé, nejprve bych chtěl mezi námi přivítat vedoucí představitele církevních hnutí z Říma i z celé Evropy – fokolare, charismatické obnovy, San Egido, Neokatechumenátu a dalších – kteří tento týden rokovali v Praze a jimž jsem v pátek přednášel a měli jsme skvělou dlouhou rozpravu o budoucnosti církve a současných problémech a napětích. Řada z nich už dříve hodně slyšela o naší farnosti a přišli nás dnes povzbudit.

Dnes opět chvilka teologie na základě biblických textů této neděle. Rozlišme pojmy eschatologie, apokalyptika a chiliasmus a řekněme si něco o pravých a nepravých prorocích.
Eschatologie je nauka o posledních věcech člověka i světa, tvoří klíčovou část původního Ježíšova evangelia. Apokalyptika, oblíbená v Ježíšově době a v mnoha přelomových okamžicích dějin, líčí v obrazech průběh těch posledních věcí. Chiliasmus očekává konec světa v dohledné době.
V dnešním evangeliu se vlastně prolínají všechny tyto tři motivy. Pokud jste čtenáři mých knih, tak víte, že eschatologie tvoří důležitou část mé teologie a to ve spojení s tzv. politickou teologií, s učením o poznání Boha a teorií mezináboženského dialogu a tolerance.
Sv. Pavel tvrdí, že zde na zemi poznáváme Boží věci jen částečně, jako v zrcadle a hádance, až nakonec – in eschato – poznáme Boha úplně, tváří v tvář. Totéž tvrdí tzv. apofatická teologie, také sv. Augustin („když si o něčem myslíš, že to znáš, buď si jist, že to není Bůh“) a sv. Tomáš Akvinský. To je důvod k pokoře teologie i církve před velkým tajemstvím Boha: My nejsme majitelé pravdy.
Jen Kristus může říci: Já jsem pravda – my nejsme Kristus, my jsme jen následovníci Krista, Kristus je pro nás pravda a také cesta a život. Často to vyjadřuji slovy: Pravda je kniha, kterou nikdo z nás ještě nedočetl až do konce. My nejsme v cíli, nýbrž na cestě. Jako církev jsme společenství poutníků, communio viatorum, proto bychom měli mít úctu k těm, kdo ke konečnému cíli putují po jiných cestách, a na cestě si vyměňovat své poutnické zkušenosti. My nejsme vítězná církev svatých v nebi, ecclesia triumphans, nýbrž pozemská církev bojující (ecclesia militans), která má bojovat také proti pokušení cítit se už teď onou dokonalou církví, vůči pokušení triumfalismu. Pokud církev podlehne bludu triumfalismu, stane se z ní militantní náboženství.
Ježíš napomínal své učedníky, kteří si chtěli zahrát na anděly posledního soudu a už na zemi ukvapeně rozhodovat, co je pšenice a co je koukol – nechte obé růst spolu až do hodiny posledního soudu, řekl Ježíš. Tento jeho výrok byl oporou teologů politické svobody a náboženské tolerance, jako byl Erasmus Rotterdamský nebo zakladatelé Spojených států amerických. Revolucionáři a inkvizitoři nadělali v dějinách mnoho škody. Pán vybízí k trpělivosti.
Apokalyptika, obrazy konce, a ještě více chiliasmus, proroctví blízkého konce, byly doménou proroků, pravých i falešných. Tak je tomu i dnes. Ježíš varuje: Mějte se na pozoru před falešnými proroky! Až uslyšíte: ta hodina hrůz je už tady! nechoďte za nimi! O té hodině neví nikdo, ani Syn Boží, jen nebeský Otec sám, slyšeli jsme dnes.
Jak rozeznáme pravého proroka od falešného? Falešný prorok rozsévá strach, paniku, beznaděj. V jeho výpovědi není žádná naděje, žádná radost, žádná útěšná víra, žádná láska. Ježíš v dnešním evangeliu líčí hrůzy soudu, ale především zvěstuje naději: přirovnává ty hrůzy ke krátkému bouřlivému palestinskému jaru, po kterém přijde krásné dlouhé úrodné léto.
Svatý Ignác nám dal spolehlivou metodu k rozlišování duchů: vnímejte, co ve vás určitá řeč chce vzbudit a vzbuzuje: je to pokoj, radost, naděje – anebo strach a panika? Je-li to panika, je to od ďábla.
Když někdo zneužívá apokalyptický, nebo dokonce chiliastický jazyk k propagaci nějakého politického názoru, rozhodnutí nebo ideologie – bude-li přijato to či ono politické rozhodnutí, pak přikvačí apokalyptické hrůzy – je to od ďábla a takový prorok je falešný prorok. Povinností pastýřů – ať už se jedná o magistérium biskupské autority nebo magistérium teologů (jak o něm mluvil sv. Tomáš Akvinský) – je otevřeně varovat před takovými falešnými proroky a děsícími proroctvími (před Drohbotschaft místo Frohbotschaft, strašení místo radostné zvěsti evangelia). „Mluvíš věci lidské, ne Boží!“ napomíná přísně Ježíš svého učedníka Petra.
Falešní proroci mluví věci lidské, příliš lidské (menschlich, allzu menschlich!), nenechávají zaznít Boží slovo, nýbrž místo výkladu evangelia šíří chorobné politické vize, obrážející stav jejich nitra. I kazatel může trpět úzkostmi či depresí, ale pak se mu má nabídnout léčení, a ne ho v chorobě utvrzovat a dávat chorobným projevům prostor, protože deprese jsou nakažlivé, jsou indukovatelné a jakožto nakažlivé velmi škodí – zvláště v této době, kdy strach se stává úrodnou půdou pro politické demagogy, populisty a extremisty zprava i zleva. Nesmíme osobní obtíže nechat přerůst do toho, co Søren Kierkegaard nazýval „nemoc k smrti“, totiž zoufalství, beznaděj.
Všimněte si dobře, že jsem nikoho nejmenoval, platí to totiž jistě obecně a pokušení k chmurnému náboženskému vizionářství s politickými úmysly známe v Čechách už od táborských heretiků za doby husitské.
Pán nám dal pro tuto dobu velkého pravého proroka, papeže Františka, který opakuje: Nebojte se, buďte vnitřně svobodní, říkejte otevřeně, co si opravdu myslíte a naslouchejte jedni druhým. Nicméně pokud se takové věci šíří a zasévají do církve a společnosti neklid a rozdělují věřící, je třeba uplatnit charisma rozlišování duchů a bez stranění lidem, byť by nám byli lidsky blízcí, musíme zaujmout i veřejně – pokud to proniklo na veřejnost – střízlivé a kritické stanovisko. Strašícím i postrašeným je třeba připomenout slova Kristova: Proč se bojíte? Což nemáte víru?
Klerikalismus – to znamená arogance moci v církvi, je nemocí církve, kterou je třeba vymýtit, učí papež František; ostatně už Ježíš řekl důrazně apoštolům, že světské prostředky moci a nátlaku v církvi nesmí mít místo: „U vás ať tomu tak není!“

Vraťme se k dnešnímu evangeliu.
V dnešním evangeliu je dokonce chiliastický prvek: Nepomine toto pokolení, než tyto věci – kosmická apokalypsa – nastanou. To se nestalo, takže tato věta je oříšek pro vykladače. Chiliasmus byl dětskou nemocí prvotní církve, toho raného křesťanství. Takže jedni exegeté tvrdí: zde autoři evangelia patrně vložili do Ježíšových úst něco z nálad své doby. Jiní vykladači odvážně tvrdí: pokud Boží Syn vzal na sebe lidskou přirozenost, vzal ji i s jejími omezeními: lidskou přirozenost nemůžeme chápat staticky a esenciálně: člověčenství není nehybný „předmět“, nýbrž je to událost, která se děje v dějinném čase, je to tajemství, v němž musíme pečlivě hledat, co je konstantou a co je dějinnou a kulturní proměnou. Znamenalo by to, že Ježíš tedy spolu s lidstvím převzal i dějinně a kulturně podmíněnou perspektivu, včetně těch apokalyptických představ své doby. Třetí skupina vykladačů tvrdí, že onen výraz „toto pokolení“ se vztahuje na každé pokolení, každý člověk a každá generace prožije – patrně v okamžiku smrti – onen apokalyptický okamžik soudu. Upřímně nevím, která z těchto tří současných teorií je nejblíže pravdě, a osobně jsem jistě ochoten trpělivě počkat, až Boha uvidím tváří v tvář.
Moji milí, někteří z nás dnes před 29 lety zvonili klíči. Nemysleli jsme si, v jaké atmosféře budeme vstupovat do třicátého roku naší svobody. Setkáváme-li se ve veřejném životě s reálnými fenomény radikálního zla, nenechme se uhranout vymyšlenými strašáky. Žijme v tomto věku střízlivě, rozumně a zbožně a hlavně se nebojme. Vždyť přece máme víru a naději – tyto dva meče – a to stačí. A k tomu navíc prosme o dokonalou lásku, která zahání strach. Amen.


„Několik slov“ po mši:
Moji milí, protože se v české církvi nic neutají, několik z vás se mne už ptalo na určitý konflikt v církvi, který se vyhrotil v posledním týdnu. Po minulém Kněžském dnu dostávám také od řady kněží projevy solidarity. Abych zamezil šeptandám a zkreslením, řeknu otevřeně to, jak věci vidím, nakolik to v naší farní rodině říci mohu a mám. Nejprve: Nepropadejme panice, nic tak dramatického se neděje.
Ukázalo se, že s některými lidmi ve vedení naší církve máme odlišné názory – naštěstí ne ve věcech věroučných, ale v určitých otázkách společensko-politických. Zde jsem cítil a nadále cítím – i na základě své odborné kompetence ve společenských vědách – nejen právo, ale i morální povinnost vyvažovat určité projevy, o nichž jsem přesvědčen, že jsou nešťastné svým obsahem i formou a poškozují církev, znemožňují klidný věcný dialog v církvi i společnosti. K některým projevům určitých lidí, které bez mého přičinění zazněly ve veřejném prostoru, nemohu mlčet. Proto pokud zažívám nyní pokusy umlčet tento můj kritický hlas a je na mne činěn určitý nátlak, musím se nadále řídit svým svědomím. Sloveso bát se jsem už dávno musel vyškrtnout ze svého slovníku: Více je třeba se bát Boha, než lidí.
To určitou dobu trvající názorové napětí teď eskalovali lidé, kteří mne kupodivu dost dobře neznají: asi nevědí, že jsem toho už tolik prožil a tolika nátlakům v životě čelil, že jsem dost starý na to, aby si na mne někdo zadupal a tím mne umlčel, nebo že bych změnil smýšlení, případně říkal něco proti svému svědomí. Znovu opakuji: Nic dramatického se neděje a já rozhodně nechci věci vyhrocovat. Prosím Vás však, kdyby se věci přesto dramatizovaly, což nechci a ani vlastně nečekám – ale musím být připraven na vše –, nedejte se strhnout k nějakým demonstracím či peticím na mou podporu, mně stačí Boží pomoc, která se už tolikrát osvědčila v mém životě, ještě v mnohem obtížnějších situacích – i když někdy po dost dlouhé době zkoušek. Ale především jsem Vám chtěl říci toto: nepřestaňte milovat církev, i když nám někdy ukazuje dost ošklivou tvář. V církvi jsou zakopány zlaté poklady, i když jsou někdy pod tvrdou zemí a občas i pod hromadami hnoje.
Prosím o podporu pouze v modlitbě – aby mne Pán nadále dobře vedl, dal mi moudrost, statečnost a vytrvalost, osvěcoval můj rozum a svědomí. Ještě mnohem horším tlakům museli před koncilem čelit teologové, kterých si vážím – Rahner, de Lubac, Congar, Teilhard de Chardin i můj životní vzor Romano Guardini. Nemluvě o velkých kněžích, kteří byli mými otci ve víře: Zvěřina, Mandl, Mádr, Bouše – ti si užili své ve společnosti, ale i v církvi. Nezměnili své názory a postoje, ale nenechali se znechutit, neopustili církev, zůstali jí věrni a tím pomohli Boží věci.
Já mám jeden doporučující list – a tím jste vy, tato živá farnost, naši katechumeni a ti mnozí a mnozí, kteří zde v uplynulých téměř 30 letech nalezli či prohloubili svou víru, víru intelektuálně poctivou, spirituálně hlubokou a společensky odpovědnou – a také ti, kteří zde nalezli své kněžské a řeholní povolání a dnes dobře slouží církvi – není jich málo.
Já jsem se naučil během ne úplně snadného života říkat – vhod i nevhod, abych znovu citoval mého milovaného apoštola Pavla – vždy jen to, co mi velí rozum a svědomí a co jsem promyslel před Pánem v modlitbě. Toho se budu držet i nadále, ať se to komu líbí či nelíbí – a na tom, jak říká jiný klasik – „chci vesele umříti“. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale vy, prosím, vesele, s humorem, beze strachu, odpovědně a poctivě žijte. Nepanikařme, jsme v Boží ruce. Ty záchvěvy paniky ve společnosti i církvi, které přináší tato turbulentní doba, pominou, to hodnotné zůstane. Zlato se tříbí v ohni. Pán Vám žehnej.


K poslechu v audio archivu Akademické farnosti

Proslovy a kázání

17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Vysíláme-li své modlitby k „nebi“, pak tím říkáme, že Boží tajemství není spoutáno v hranicích, které jsou nám dosažitelné. Ovšem není třeba ho hledat „na nebesích“ - on je už reálně přítomen na zemi v těchto modlitbách samých, jak učí Pavel: Když se modlíme, sám Boží Duch se modlí v nás vzdechy nevypravitelnými (srov. Řím 8, 26). Je v naší modlitbě, v naší touze, v našem hledání, v našich otázkách samých.