T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Proslovy

6. května 2010

PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA

Vážený pane předsedo, pane ministerský předsedo, excelence, dámy a pánové, vzácní hosté!

Je mi ctí setkat se s Vámi v tomto lázeňském městě s bohatou kulturní historií.

Vítám Vás jako představitele významného politického směru, který přímo navazuje na dílo otců zakladatelů moderní sjednocené Evropy. Odpověď těchto velkých křesťanských politiků na hrůzy války, rozpoutané jedem nacionalismu a na následné nebezpečí komunistického totalitarismu bylo rozhodné ANO Evropě, Evropě svobodné, demokratické, Evropě sjednocené nikoliv z vůle diktátorů, nýbrž na bázi společných kulturních a morálních hodnot. Své rozhodné ANO PRO EVROPU řekly i národy, které před dvaceti lety dosáhly svobody a nezávislosti. „Zpět do Evropy“ bylo jedno z hesel také „sametové revoluce“ v Čechách. Vstup států středovýchodní Evropy do Evropské unie před několika lety bylo významným krokem na cestě realizace velkého snu mnoha generací. Projekt Evropa je však stále nedokončeným úkolem.

Přijetí Lisabonské smlouvy přes odpor nepřátel evropské integrace bylo dalším důležitým krokem a nutnou podmínkou toho, aby Evropská unie mohla být efektivním celkem na mezinárodním poli. Největším skutečným národním zájmem evropských národů je silná, hluboce sjednocená Evropa. Odpůrci evropské integrace straší naše národy, že se rozpustí jako kostka cukru v šálku jménem Evropa. Právě my křesťané, kteří jsme dostali úkol být „solí země“, bychom měli být zárukou toho, že jednotlivá národní společenství budou spíše solí než cukrem. Pak se nemusíme bát „rozpuštění“! Proto je však třeba věrohodné přítomnosti křesťanů ve veřejném životě Evropy. Soli nemusí být mnoho, avšak její totální nepřítomnost – anebo když sůl ztratí svou slanou chuť , svou identitu - činí pokrm nestravitelným, nechutným.

V současné době jsou aktivní křesťané v Evropské společnosti menšinou. Avšak papež Benedikt vyzval Evropské křesťany k tomu, aby byli kreativní menšinou, nikoliv do sebe uzavřeným ghettem.

Nostalgie po „Christianitas“, křesťanské Evropě středověku, jak si ji představovali romantici, je iluzí a ztrátou času a sil. Nemůžeme otočit zpět ručičky na hodinách dějin. Je zbytečné očekávat návrat středověku, zvláště toho, který existoval jen v hlavách a v ideologii romantických odpůrců moderny.

Způsob přítomnosti křesťanství a křesťanů v evropské společnosti se v dějinách mnohokrát měnil a mění se i dnes. Nelze ignorovat změny dějinného a kulturního kontextu. V době mezi I. a II. Vatikánským koncilem převládla v evropském katolicismu – zejména jako reakce na Francouzskou revoluci, evropské revoluce roku 1848 , na sekularizaci a nástup liberalismu a socialismu tendence vytvořit svébytnou, uzavřenou katolickou subkulturu, existující paralelně vedle ostatních bez zájmu s nimi komunikovat. Tento katolický svět se naopak chtěl bránit všem vlivům z okolního světa. Nelze nevidět, že právě z této mentality vznikaly katolické politické strany, katolické organizace od odborů po sportovní organizace - „Bundeskatholizismus“. Heslem Pia XI. bylo: proti straně stranu, proti odborům odbory, proti tisku tisk. Tato doba je pryč.

Zcela jinou zkušeností prošel katolicismus v USA. Osvícenství v anglosaském světě se nikdy nestavělo proti náboženství a církvím. V Americe se katolicismus naučil žít v otevřené, kulturně a nábožensky pluralitní demokratické společnosti. Právě tato americká zkušenost – zejména prostřednictvím amerických jezuitů a francouzského filozofa Jaquese Maritaina – přispěla k tomu, že II. vatikánský koncil radikálně změnil strategii církve vůči modernímu světu: místo obrany dialog a solidarita. První věta konstituce Gaudium et spes , „Radost a naděje, bolest a úzkost lidí naší doby (..) jsou radostí a nadějí, bolestí a úzkostí učedníků Kristových“ mi připomíná manželský slib: církev slíbila současnému člověku svou lásku, úctu a věrnost.

Katolicismus starého typu, jako jednotný blok a společenská a kulturní forma se začal hroutit v jednotlivých částech Evropy – v Holandsku, Španělsku, mezi lety 1968 – 78 v Německu, později v Rakousku, v poslední době v Irsku, ale i mimo Evropy – např. v Quebecku.

Před několika dny jsem se vrátil z Polska, kde si řada biskupů a teologů uvědomuje, že kdyby v polském katolictví převážil směr, který razí otec Rydzik a jeho Radio Maria, církev by brzy ztratila mladou generaci a intelektuální elity.

Církev hledá nový způsob přítomnosti křesťanství v pluralitní postmoderní společnosti Západu. Papež Benedikt říká: církev má být kreativní minoritou. V slavném dialogu kardinála Ratzingera s filozofem Habermasem došli oba k závěru, že křesťanství a sekulární humanismus se potřebují navzájem, aby vzájemně korigovali své jednostrannosti. Kardinál Martini řekl, že církev naší doby není a nebude mocností, nýbrž má být hlasem. Tento hlas musí však být prorocký a kompetentní, srozumitelný, bez arogance, s dobrými argumenty, bez populismu, bez laciných frází a hesel, bez nostalgie po minulosti, která se nevrátí.

Budoucnost Evropy vidím právě v tomto dialogu, kde sekulární humanismus a křesťanský humanismus pochopí, že se nutně potřebují navzájem právě ve své nezastupitelnosti. V době, kdy se katolicismus uzavíral do sebe, mnohé hodnoty křesťanství našly své vyjádření mimo církev – příkladem je historie myšlenky lidských práv. Existuje také „křesťanství za viditelnými hranicemi církví“, implicitní, „anonymní křesťanství“, které si postupem času přestávalo stále více rozumět s „organizovaným náboženstvím“ křesťanských církví.

Doba, kdy křesťanské politické strany se chápaly jako „prodloužená ruka“ církevní hierarchie, kdy existovalo „manželství“ mezi církvemi a politickými stranami, kdy politické strany očekávaly jednoznačnou podporu církví a církve v nich viděly především instrument hájení svých institucionálních zájmů, je pryč.

Lidí, kteří jsou plně identifikováni s církvemi, ubývá. Kdyby se strany, které vzešly z tradice křesťanské demokracie, obracely jen či především na ně, byl by to počátek jejich konce. Avšak oněch „částečně identifikovaných“ je velmi mnoho. Pravděpodobně se nepodaří z nich všech udělat „standardní křesťany“ a přivést je do církevních lavic. Avšak budoucnost křesťanství v Evropě a budoucí charakter Evropy závisí z velké části na tom, jak se právě tato nemalá část evropské populace bude vyvíjet. Zde je patrně velké pole také pro Vaši politickou aktivitu.

Bylo by velmi nebezpečné, kdyby se křesťanští politikové Evropy chtěli po vzoru americké „Religious Right“ spojovat s náboženským fundamentalismem, chtěli např. těžit ze strachu z islámu a oživovat ducha křížových výprav. Růst významu islámu ve světě a rostoucí přítomnost islámu v Evropě je realita. Bylo by velkým selháním křesťanů, kdyby se přidali na stranu xenofobie a intolerance. Budoucnost a charakter islámu v Evropě z velké části závisí na způsobu postojů a chování křesťanů k muslimům. Hlavní nepřátelství není mezi islámem a křesťanstvím, nýbrž mezi islámem a agresivním intolerantním sekularismem jistých nacionalistických skupin na Západě. Velká historická úloha dnešních křesťanů je v tom, zabránit konfliktům mezi Západem a islámským světem tím, že se budou snažit zprostředkovat dialog a porozumění mezi oběma světy, které ovládají často vzájemné předsudky. Křesťanství naproti tomu je jedinou silou dnešního světa, které má mnoho společného s oběma – jak s monoteismem islámu, tak se sekulárním světem Západu, který vzešel z lůna křesťanství a má s ním stále mnoho společných rysů.

Přeji Vašemu setkání v Karlových Varech , ale i celé Vaší další činnosti, ducha moudrosti.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.