T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

6. února 2008

PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU

Popelec umělců 2008 - přenášeno ČT 2

Po řadu let probíráme na Popeleční středu biblické texty dnešní bohoslužby; dnes mi dovolte začít něčím jiným – zamyslíme se nad jedním /dnes už většinou opuštěným/ zvykem staré liturgické tradice. Jde o zvyk zakrývat v kostelech na Popeleční středu a po celou dobu postní fialovou látkou oltářní obrazy a kříže.

Možná se od toho zvyku upustilo nejen z důvodů praktických, ale zejména proto, že se stal nesrozumitelným.

Možná však, že zamyšlení nad ztraceným smyslem tohoto zvyku nám může říci něco podstatného o vztahu umění a náboženství a o podstatném prvku bohoslužby a náboženství vůbec - o řeči symbolů a smyslu symbolů v lidském životě.

I.

Proč se obrazy zakrývaly? Nejprve nás snad napadnou dvě prosté odpovědi: aby nám nezevšedněly anebo aby nás svými tvary a barvami nevyrušovaly a nerozptylovaly v usebraném rozjímání během vážné a kající postní doby.

Kupodivu nás právě tyto zdánlivě prvoplánové odpovědi mohou dovést dál a hlouběji.

Obrazy, na které se často díváme a proto je už skoro nevnímáme, patří k hodnotám, které skutečně oceníme až v okamžiku jejich nepřítomnosti – podobně jako si uvědomíme význam zdraví zpravidla až v době nemoci a jídla až za hladu. Někdy i skutečné hodnoty našich bližních objevíme až když tu dočasně či natrvalo nejsou.

Pro povrchního člověka platí „sejde z očí, sejde z mysli“. Ale pro přemýšlivého člověka je prázdné místo výzvou k přemýšlení.

Mnozí myslitelé se začali intenzivně zabývat náboženstvím až v době, kdy v naší civilizaci přestala být náboženskost samozřejmou věcí.

Kulturní pokladnice naší země obsahuje tolik křesťanských motivů, vytvořených generacemi našich předků, že jsme je často jako takové přestali vnímat. Pro řadu lidí mé generace teprve pokus zlikvidovat či zakrýt a překrýt co nejvíce z tohoto pokladu v době komunistické vlády se stal impulsem k otevření očí. Pamatuji se, že jako chlapec jsem si všiml, že jednoho dne zmizel kříž z chodby domu, kam jsem jezdíval na prázdniny – a poprvé jsem si položil otázku, proč ho tam asi někdo kdysi zavěsil a proč ho nyní jiný sejmul – a co vlastně všechno ten symbol znamená.

Dnes se už málokdy setkáváme s ideologickou cenzurou křesťanských motivů, ale poměrně často s tím, že jsou zakrývány či překrývány něčím jiným. Není to chvíle pro to, zamyslet se nad jejich hodnotou a objevit nově jejich smysl?

II.

Setkávám se poměrně často s lidmi ve všelijakých krizích víry: jejich dětská víra anebo prvotní nadšení konvertity jakoby vyhasly, dřívější jasnost zakryla hustá tma. Boží věci jsou skryté za závojem.

Snad by bylo užitečné i dobu zakrytých obrazů, dobu Boží skrytosti a zdánlivé nepřítomnosti prožít tak, jak nám doporučuje církevní tradice prožít dobu postní – jako dobu obrácení, metanoia.

Obrazy jsou zakrývány proto, abychom je, až se na ně znovu podíváme – byť samy o sobě se nezmění - viděli nově, novýma očima.

Ono zatmění Božího obrazu v kultuře a v duchovním životě nebude zřejmě odstraněno automaticky po uplynutí určité předem dané doby, nýbrž tehdy, až budeme schopni vnímat staré obrazy víry nově – a hlouběji.

III.

Podívejme se na druhou možnou odpověď: obrazy jsou zakrývány, aby nás nerozptylovaly v čase postního usebrání.

Ale vždyť jde přece o posvátné obrazy s náboženskými motivy, které nám mají pomáhat v rozjímání, mají rozněcovat důležitou složku duchovního a duševního života, emocionalitu a imaginaci – nešly právě proto umění a náboženství po celé dějiny šly nerozlučně spolu?

Náboženství a umění mají jednu společnou úlohu: zviditelňují neviditelné, vyslovují nevyslovitelné. A v tomto zdánlivě paradoxním úkolu jim může sloužit jen jedno: symboly. Symbol tvoří most od neviditelného k viditelnému a naopak, od nevyslovitelného k vyslovitelnému a naopak, od smyslové reality k nadempirickému tajemství. Symbol zároveň odkrývá i zahaluje to, k čemu poukazuje.

Ježíš po své řeči v podobenstvích, plné symbolů a metafor, říká: Kdo můžeš rozumět, rozuměj, kdo má uši k slyšení, slyš. Věci Boží nelze zbanalizovat a předkládat jako jednoduché poučky. Nelze onu schopnost rozumět zbavit charakteru umění, umění rozumět. Naše chrámy by měly být školami a dílnami tohoto umění rozumět. Rozumět Boží řeči v hluku světa, rozumět Boží kráse i v záplavě kýče, i náboženského kýče.

Velký středověký mystik, mistr Eckhard, kdysi působící také právě na místě, kde stojí náš kostel, mluvil o nejvyšší duchovní ctnosti, chudobě, ne jako o sociálním statusu, nýbrž jako o stavu odpoutanosti od „obrazů“.

Obraz je v tomto smyslu vše, co je projekcí – projekcí našich přání a strachů, projekcí kulturních ideálů naší doby, projekcí vnějších autorit. Mnozí kritici náboženství nám pomohli rozeznat i našem náboženském životě řadu takových projekcí, obrazů, příliš lidských představ. V žádném oboru lidského života se nemůžeme obejít bez pomoci lidské fantazie, bez obrazů. Zřejmě ani v životě víry.

Ale musí přijít čas zakrytí obrazů. Musí přijít čas odpoutanosti, prostoty a chudoby ve smyslu učení mystiků. Stav vnitřní svobody.

Pro náboženství je osudné plést si symbol s realitou, k níž poukazuje, jinak řečeno, plést si prst, ukazující na Měsíc, s Měsícem samotným. Taková záměna je úrodnou půdou pro plevel fundamentalismu a pověry, pro tento plevel, dusící skutečný růst víry.

Využijme dobře čas „zakrytých obrazů“ – v liturgickém roce, v osobním životě i v dějinných okamžicích – jako dobu pokání a obrácení. Dobu osvobození od každého uplívání a každé nezdravé závislosti. Dobu, kdy prst, ukazující kriticky na druhé, obrátíme také občas na sebe samotné, kdy si popelem kajícnosti posypem vlastní čelo, místo abychom jej pyšně či vzdorovitě zdvihali.

Dobu, kdy místo planých řečí dokážeme mlčet před Bohem a kdy vydržíme i okamžiky Božího mlčení, abychom pak zas jasněji slyšeli jeho hlas.

Neztrácejme odvahu a věrnost, naději a vytrvalost v okamžicích Boží skrytosti, aby nám jednou spadly – jako učedníkům v Emauzích – šupiny z očí a do našich srdcí padla jiskra porozumění. Vždyť není nic skrytého, co nebude nakonec odkryto, říká Písmo. Platí to o věcech lidských i Božích. Amen

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.