T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

29. března 2016

MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ

Přátelé, pěkně vás vítám na této večerní bohoslužbě. Zvláště vítám pana ministra Hermana a chtěl bych mu poděkovat za jeho statečné postoje v těchto dnech.
V těchto chvílích na Pražském hradě představitelé naší současné moci a jejich přátelé zasedají k večeři s čínským prezidentem; my budeme večeřet s Kristem, budeme slavit Večeři Páně, eucharistii. A při ní chceme říci to, co na Hradě asi řečeno nebude: že současný čínský režim má ruce od krve, a to ne jenom z té dávné minulosti, že se nikdy nedistancoval od Mao Ce-tunga, největšího masového vraha 20. století, od zločinů, které se děly během tzv. kulturní revoluce, nebo od genocidy velké části tibetského obyvatelstva. I dnes tento režim popravuje nejvíce lidí na světě, a to i z politických důvodů; i dnes tento režim vězní nejvíce politických vězňů na celém světě.
Jistě se budeme modlit za pronásledované, zejména za pronásledované křesťany, ale ne jen. Jistě se budeme modlit za dobrý budoucí vývoj Číny. Ale jestliže dnes je velká část Prahy opět pokryta rudými vlajkami s hvězdami a bylo nám řečeno, že to je asijský zvyk, tak je třeba říci, že náš evropský a náš český zvyk je připomínat lidská práva, důstojnost člověka a svobodu a solidaritu se všemi utištěnými.
Mnozí z vás se dnes účastnili nebo ještě budou účastnit shromáždění, která dávají najevo, že přinejmenším části našich občanů není jedno, že se kormidlo naší země bez mandátu občanů posunuje od západu k východu. Jistě obchodní styky s Čínou mohou přinést miliony do kapes oligarchů, ale velmi poškodí naši zemi tím, že ztrácíme důvěru našich spojenců. Všechny tyto věci nejsou věcí pouze mocenské politiky, je to záležitost mravní. A proto právě na tomto místě, na kterém jsme kdysi společně meditovali s Jeho svatostí dalajlámou, který reprezentuje tibetský lid, vystavený tolika represím, právě na tomto svatém místě si tyto věci připomínáme a klademe naše starosti i o naši zemi na Hospodinův oltář.
Na počátku této bohoslužby ztišme se a poprosme, aby Pán otevřel naše srdce, abychom slyšeli jeho slovo a byli posíleni jeho silou.


Na Velký pátek jsme si řekli, že stěžejním okamžikem pašijového příběhu je Ježíšův výkřik na kříži: Bože můj, proč jsi mne opustil? Po dlouhá léta se vždy znovu vracím k tomuto temnému výroku, až se postupně stal jedním z úhelných kamenů mé víry a filozofické reflexe víry, mé teologie. V tomto výkřiku přichází ke slovu utrpení všech obětí násilí a nespravedlnosti. Dějiny píší vítězové. Ale je třeba slyšet i hlasy obětí.
J.-B. Metz řekl: Pokud v našem kázání o vzkříšení už není slyšet křik ukřižovaného, je to mytologie o vítězi, a ne křesťanská teologie. Okolní národy, píše Metz, vymýšlely zbožné teorie, jak odvysvětlit zlo: Bible, v žalmech, v knize Job i v pašijovém příběhu, zůstává krajinou výkřiků. Ty výkřiky mají dolehnout i k našim uším a dotknout se i našich svědomí.
Když Ježíš, proměněný zkušeností smrti, přichází znovu ke svým apoštolům, legitimuje se svými ranami. Když se apoštol Tomáš setkává se vzkříšeným Kristem, Ježíš mu nastavuje své rány. A Tomáš zvolá při pohledu na jeho rány: Ecce Deus – hle, Bůh! Můj Pán a můj Bůh! Je to jediné místo v evangeliích, kde je Ježíš explicitně nazván Bohem. Jen tam, při doteku ran. Jen skrze rány vidíme božství našeho Pána – totiž nekonečnou, nepodmíněnou, plně se vydávající lásku.
Zabývali jsme se o těchto Velikonocích otázkou, která je nyní často kladena: Máme s muslimy stejného Boha? Řekl jsem: Nejen s muslimy a Židy, ale i s ateisty, motýly a hvězdami. Náš Bůh není lokální bůžek kmene katolíků, na něhož bychom měli monopol. Náš Bůh je stvořitel nebe i země, Bůh všech lidí, blízkých i vzdálených, věřících i nevěřících, živých i mrtvých – a také ptáků, ryb a oblaků.
Ano, pojetí tohoto Boha se liší, liší se nejen mezi věřícími různých náboženství, ale i uvnitř těchto náboženství. Chápeme-li slovo Bůh v duchu evangelia, pak to slovo znamená nepodmíněnou, vydávající se a obětující se lásku. Lásku, která necouvne před nenávistí a odmítá se v konfrontaci s nenávistí sama proměnit v nenávist. (Učitel naší generace, otec Josef Zvěřina ve vězení říkával: Jediná věc, ke které mě nikdy nesmí donutit, je, abych je začal také nenávidět.) Láska raději bere na sebe kříž, pronásledování a utrpení. Stojí před mocí bezbranná jako student na pekingském náměstí Nebeského míru před tanky – obraz, který nesmí být vymazán z paměti lidstva. A pravdu, která v konfrontaci se lží necouvne, a také odmítne se proměnit v lež. Kristus před tribunálem moci říká: Já jsem se k tomu narodil a k tomu jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Spojení slov láska a pravda někteří používají jako nadávku; pro nás křesťany tato slova jsou jménem Božím.
Toto je poselství Velikonoc: Bůh se nám ukazuje v Kristu skrze zraněné lidství. Kde teče krev, kde lidé trpí pro svou víru či svou touhu po svobodě, v ranách našeho světa se i dnes setkáváme s ranami Ježíšovými. Když ignorujeme rány našeho světa, když se paktujeme s mocnými, na jejichž rukou je krev, když ignorujeme utrpení našich bližních, když nechceme vidět rány v lidských osudech a srdcích, když přehlížíme nespravedlnost, pak nemáme právo vyznávat: náš Pán a náš Bůh.
Když Ježíš přišel z krajiny smrti, ani jeho nejbližší ho nepoznali; Máří Magdaléna potřebuje slyšet jeho hlas, Tomáš dotknout se jeho ran. Zakoušíme ho jako učedníci na cestě do Emauz: jako neznámého poutníka, jako cizince. Pane, kde jsme tě viděli? (Mt 25,37) A Ježíš říká: Zažili jste mě v mé anonymitě, v mých nejmenších bratřích a sestrách. Když jsem byl hladový a dali jste mi najíst, když jsem byl nahý a oblékli jste mne, když jsem byl ve vězení a navštívili jste mne, když jsem byl na cestách, uprchlík, migrant, a ujali jste se mne. Tehdy jsme se setkali, anebo minuli s Kristem. Kristus je s námi v ranách tohoto světa.
Dnes si připomínáme rány, které by mnozí chtěli zapomenout a zbagatelizovat, rány toho totalitního komunistického režimu. Mysleme na všechny ty současné i minulé oběti, mysleme na ty krvavé rány našeho světa, nechme je promluvit do našeho svědomí, nezavírejme oči před těmi temnými pravdami našeho světa. Protože právě v těch ranách, když je neignorujeme, když nedáváme přednost lži před pravdou, když se nepřizpůsobujeme moci, která se opírá o lež, tehdy se setkáváme s tou mocí Boží, s tou nepodmíněnou láskou, která je silnější než smrt.
Ano, nyní zasedneme ke stolu s Kristem, budeme slavit Večeři Páně. Kristus zval ke svému stolu ty, které nikdo nezval, ty, kterých si nikdo nevážil. A i my pozvěme alespoň v duchu ke svému stolu všechny ty oběti násilí a nespravedlnosti, slyšme jejich hlas, slyšme jejich svědectví, slyšme jejich hlas, který zazníval v onom výkřiku Ježíše na kříži. Slavíme Velikonoce, ale kdybychom pro Velikonoce zapomněli na utrpení kříže, pak by naše zvěstování o vzkříšení nebylo pravdivé. Neboť je pravdivé tehdy, jestliže znamená i vzkříšení našeho svědomí, jestliže znamená posílení naší cestě protestu proti lži, násilí a nespravedlnosti. Přijměme sílu z tohoto Kristova stolu. Amen.


K poslechu v audio archivu Akademické farnosti

Proslovy a kázání

19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Ano, obávám se a straním se „neochvějných“, protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry. Nemohu si pomoci, za jejich úporností cítím křečovitě potlačované otázky a nezpracované problémy, nevyřešené vnitřní konflikty, kterým se marně snaží uniknout do bojů s „jinak smýšlejícími“.