Zaradoval jsem se, když mi řekli, do domu Hospodinova půjdeme. Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme. Už zase stojí naše nohy v branách Velikonoc. Proč slavíme Velikonoce? Abychom o Velké noci obnovili své křestní sliby. Abychom vzkřísili, obnovili svou víru. Svatý čas Velikonoc, posvátný děj liturgie nám otvírá brány Jeruzaléma, můžeme vstoupit do dramatu, které se tam začalo a které pokračuje stále, po celé dějiny. Prosme – jako prorok v prvním čtení [Iz 50,4] dnešní bohoslužby – aby nám Pán ve Svatém týdnu otvíral sluch, abychom slyšeli, rozuměli a necouvli nazpět. Abychom odpověděli svým Amen – a aby toto amen naší víry bylo rok od roku zralejší, opravdovější, hlubší, živější. Ježíš – jak jsme slyšeli v druhém čtení [Flp 2,6] – byl poslušný až k smrti. Být poslušný znamená umět naslouchat. Naslouchat a porozumět. Porozumět a odpovědět.
Dramatem pašijí vstupujeme do svatého města Jeruzaléma. Na květnou neděli najdeme na dlažbě Jeruzaléma květy a palmové ratolesti. V pátek krůpěje potu a krve. Květy Květné neděle brzy vadnou. Volání slávy (Hosana, Synu Davidovu) se během několika dní v ústech zástupů mění v „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Lidé v davu snadno mění nálady a názory. Bible nás varuje: Nepřidáš se k většině, když koná nepravost. Dav volí Barabáše. Evangelium se neobrací k davu, ale k jednotlivému srdci každého z nás. O každém z nás platí, co řekl Ježíš Petrovi: Prosil jsem za tebe, aby tvá víra nezanikla.
Bratři a sestry, je zlý čas. Málokdy ke mně tak silně jako letos promlouvala věta z pašijí: To je vaše hodina, vláda temnoty. Nejen ulice Jeruzaléma, ale mnohá místa země dnes skrápí pot a krev. Řev davu a hesla těch, kteří davem manipulují, jsou slyšet i na našich ulicích. Ale Kristus i za nás prosil, aby naše víra nezanikla. Až se obrátíme, budeme moci posilovat své bratry. A kolik našich bratří a sester dnes potřebuje posílit a povzbudit. Budeme toho schopni, až se obrátíme. Petr, aby se obrátil, potřeboval projít zkušeností s vlastní slabostí a zbabělostí, zkušeností se vzdáleností mezi svými slovy a svými činy. „Kdyby tě všichni zradili, já ne!“ – a pak: „Neznám toho člověka. Nevím, o čem mluvíš.“
Když budeme obnovovat křestní závazky, dostaneme otázku: Věříš v Pána Ježíše Krista, za nás ukřižovaného a vzkříšeného? Odříkáš se ducha zla? Chraňme se toho, odpovědět na tyto otázky příliš lehce. Všichni potřebujeme metanoia - obrácení, změnu smýšlení, obnovu naší víry. Všichni potřebujeme odvalit kameny, které vězí v nás jako hráz, která nedovoluje prameni křtu proniknout hlouběji do našeho nitra, zaplavit je přítomností Vzkříšeného, živého Krista.
Vejděme do velikonočního příběhu a naslouchejme mu, abychom na jeho konci mohli zakusit radost velikonočního rána, že kámen je odvalen. Amen.
K poslechu v audio archivu Akademické farnosti