Prosloveno na Vyšehradě při 70. výročí smrti Karla Čapka 25. 12. 2008
Od smrti Karla Čapka uplynul celý lidský věk. Byla to velmi dramatická kapitola našeho národa, česká společnost prošla mnoha proměnami a dnes opět se podobá době Čapkově ve svých otevřených možnostech i ve svých slabostech. A právě proto je jeho publicistické dílo tak aktuální, že čteme-li jeho články, máme někdy pocit, že hovoří o naší době.
Čapkovi vděčíme za rozsáhlé a mnohotvárné literární dílo zahrnující knihy pro děti, objevné a záslužné překlady moderní francouzské poezie, románová díla, povídky, hry a také jeho rozsáhlé dílo žurnalistické - ale vážíme si Čapka také jako lidského typu. Čapek ztělesňoval v české společnosti to, čemu se v anglosaském světě říká public intellectual - to znamená intelektuál, který nezůstává uzavřený do slonové věže své odbornosti, ale bedlivě sleduje vývoj společnosti, diagnostikuje jej, komentuje jej, je zde se svými radami a varováními. Čapek do značné míry předpověděl svou smrt v postavě doktora Galena, kterého rozšlape nenávistný dav. Také Čapek, tento ušlechtilý džentlmen, byl do značné míry ušlapán onou spodinou, která je bohužel také trvalou částí našeho národa, který se tak rád nazývá národem holubičím. Lék Čapkova díla měl být právě tak rozšlapán, jako ten kufřík s léky doktora Galena. Dvě totalitní diktatury se o to velmi snažily, a přesto jeho dílo zůstává živé; ten lék, který nám nabídl, je stále zde - také díky jeho vdově a všem, kdo se starali o jeho dílo. Dovolte, abych vzpomněl na práci svého otce doktora Miroslava Halíka a mnoha dalších, především členů Společnosti bratří Čapků a těch, kteří stáli v průběhu času v čele této společnosti. Také díky věrnosti svých čtenářů je Čapkovo dílo uchováno a otevřeno pro další generace.
Čapek byl obhájcem mravního klimatu české demokracie, díky němu se myšlenky zakladatele Československého státu staly majetkem veřejnosti, nezůstaly uzavřeny pouze v Masarykových filozofických a sociologických dílech - díky Čapkovým Hovorům s Masarykem se staly něčím, co proniklo do domácností obyčejných lidí.
Rád bych vyzdvihl rovněž Čapkův stálý poukaz k transcendenci lidského života, cudně skrytý ve věcech obyčejných a malých – podobně, jak to ukazoval také Chesterton, jeden z jeho literárních vzorů. Čapek ukazuje onu transcendenci lidského života a transcendenci života vůbec jako tajemství – a Čapek stále sledoval stopy, šlépěje, které k němu poukazují a vedou. Bůh v jeho pojetí je lidský, chápající a odpouštějící – ten, který bdí nad věcmi, které jsou tu pro člověka, aby svítily a hřály.. Teprve samém závěru svého života, v té velké hodině pravdy, Čapek tento svůj poukaz k transcendenci vyslovuje slovy modlitby. Mdlitby za hodnotu, která je stále základem lidského života a lidské společnosti - modlitby za pravdu. Tato hodnota stále zůstává tím, oč je třeba zápasit a o co je třeba pečovat. A tak v tomto duchu vyslechněme Čapkovu Modlitbu za pravdu a připojme se k tomuto úmyslu Karla Čapka, k této jeho prosbě za budoucnost naší země a našeho světa. Čest jeho památce.
