I my se musíme ptát, zda rozumíme tomu, co to znamená, že Kristus vstal z mrtvých. V nejposvátnějším dni křesťanského roku se nejprve vraťme k některým myšlenkám našich úvah Svatého týdne a pokusme se je trochu prohloubit.
Pokusme se v době velikonoční zamyslet nad některými pojmy náboženského jazyka, které si zaslouží, abychom je zbavili dětinských představ a objevili či alespoň poodkryli skutečnou hloubku jejich smyslu. Slova jako vykoupení, hřích, vzkříšení, nebe a peklo se opakují v ústech křesťanů často tak lehce, že se stávají prázdnými, ba někdy zavádějícími frázemi.
Ta slova jsou metafory; používají to, co známe, aby nás vedlo k tomu, co neznáme. Slovo vykoupení je vzato z praxe vykupování otroků, znamená osvobození, dát svobodu, zbavit otroctví. Kristus nás učinil svobodnými, aby nás vyvedl ze žaláře hříchu. Co to znamená? Hřích znamená uzavření do svého sobectví a pýchy, odcizení od Boha a bližních. V tomto smyslu je hřích také vstupem nebo pádem do pekla.
Peklo není podzemní mučírna s kotly a čerty z pohádek, nýbrž temný stav odervanosti od Boha zvrácenou lidskou vůlí. Tento hřích působí už peklo na zemi. Pašijový příběh i dnešní pašije násilí v mnoha koutech světa jsou takovým obrazem pozemského pekla. Církev nás učí, že setrvá-li člověk v tomto stavu existenciálního ne vůči Bohu a bližnímu i ve smrti, pak tato odervanost od Boha dostává tragickou tíhu věčnosti. Pak už nejde pouze o peklo na zemi.
Apoštolské vyznání víry shrnuje pašijový příběh slovy: Sestoupil do pekel. Řekli jsme si, že Ježíšův výkřik na kříži „Bože můj, proč jsi mě opustil?“, tato rána do srdce, dává nahlédnout do tohoto pekla, pokušení k zoufalství, ztráty veškeré naděje; už Dante popisuje vstup do pekla s nápisem „Lasciate ogni speranza“ – Vzdejte se veškeré naděje! Dodali jsme však, že Ježíš na kříži to pokušení k zoufalství, toto peklo překonává. Jeho výkřik není výrazem zoufalství, nýbrž má podobu otázky. Proč? Otázky adresované Bohu otci – čili tato otázka je modlitbou.
Řekli jsme si dnes v noci, že slovo vzkříšení znamená Boží odpověď na tuto Ježíšovu bolestnou otázku. To, co opisujeme slovy vzkříšení a zmrtvýchvstání, není odpověď na zvědavou otázku, co se přihodilo s Ježíšovou mrtvolou. Je to tajemná Boží odpověď na Ježíšovu otázku z hlubin utrpení: Proč to všechno? Pokusili jsme se o interpretaci této Boží odpovědi: Proto, aby Bůh byl s námi v Kristu nyní novým způsobem. Mocnosti zla se snažily Ježíše odstranit; Bůh ho vrací znovu do hry.
Ježíš se nevrací do tohoto života podrobeného smrti, Ježíš žije ve víře a svědectví svých učedníků, žije v jejich společenství: Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich; žije ve svém slově, žije ve svátostech církve. Ale žije i za hranicemi církve – především v potřebných, kteří čekají na naši blízkost a solidaritu: Cokoliv jste učinili nejmenšímu z mých bratří, mně jste učinili.
Křest zcela jedinečným způsobem spojuje člověka s Kristem, je nezrušitelným znamením, že pokřtěný patří ke Kristu na věky. Avšak Kristus svým vtělením vzal na sebe lidství nás všech – každý (ano, i nepokřtěný, i nevěřící) má skrze své lidství (už tím, že je člověkem) určitý, zatím anonymní, nereflektovaný, neuvědomovaný vztah ke Kristu. Čím je ve svém lidství autentičtější, čím je lidštější, tím je blíže Bohu – i když si to třeba neuvědomuje. Obrácení, metanoia, proměna – znamená vlastně objev tohoto Krista, který je přítomen v člověku. Víra znamená dát mu vědomě prostor ve svém životě. Křest znamená otevření brány a zpečetění této skutečnosti. Svátost biřmování navazující na křest (a u těch, které křtíme jako děti, pak potvrzující jejich dospělé ano jejich křtu) je výrazem právě tohoto zpečetění. Eucharistie je slavnostní hostina smlouvy, smlouvy nové a věčné.
Je-li uzavření do sobectví a pýchy, odcizení od lásky k Bohu a člověku, odtržení vůle člověka od vůle Boží peklem už na zemi, pak ono otevření se Kristu ve víře, v naději, v lásce (zvláště to, které je slaveno a prožíváno ve svátostech) je už nebe na zemi. Kdo věrně setrvává na této cestě, o tom smíme věřit, že projde jako Ježíš vítězně i skrze bránu smrti – k velikonoční radosti bez konce. Amen.
K poslechu v audio archivu Akademické farnosti
Cyklus postních zamyšlení
Zpět na Rozcestník velikonočních kázání
